Apostilní doložka
Pro zjednodušení procedury legalizace dokumentů byla v nizozemském Haagu 5.října 1961 podepsána Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin. Pro Českou republiku vstoupila Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin (tzv. Haagská úmluva, či Úmluva o Apostile) v platnost dne 16. 3. 1999 a vyšla pod číslem 45/1999 Sb. Oficiální české dokumenty určené k předložení úřadům státu, jenž je členem Haagské úmluvy, se ověřují pomocí speciální doložky, tzv. „apostille“ Apostila je zvláštní doložka předepsaného formátu a znění, která potvrzuje pravost podpisu, pečeti nebo razítka.
Seznam smluvních států vázaných Úmluvou o apostille:
Nostrifikace
Nostrifikace se v České republice provádí podle § 108 a 108a zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), a jeho prováděcí vyhlášky č. 12/2005 Sb., o podmínkách uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami.
Seznam smluvních států vázaných Úmluvou o apostille:
Superlegalizace
Vyšší ověření listin je úkon správního orgánu, kterým se ověřuje veřejná listina nebo listina již jednou úředně ověřená je. Pro státy, v nichž neplatí ani Úmluva o Apostile, ani nebylo sjednáno osvobození od ověřování ve dvoustranné mezinárodní smlouvě o právní pomoci, se používá proces superlegalizace. Jedná se o nejvyšší ověření listiny, které je již opatřeno apostilou od Ministerstva zahraničních věcí České republiky, a následně diplomatickým nebo konzulárním úřadem státu, na jehož území má být listina použita. Superlegalizace a její vyšší legalizační proces vyřízení se řídí pravidly mezinárodního práva. Speciálním zákonem v mezinárodním právu soukromém je členěn v zákoně č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém procesním. Tento zákon je novelizován ustanovením zákona č. 91/2012 Sb., a superlegalizační proces zařazen v souladu s ustanovením § 52 a § 62, a dále § 109.
Seznam států, s nimiž má ČR uzavřenu dvoustrannou smlouvu o právní pomoci, ve které jsou specifikovány veřejné listiny, jež jsou osvobozeny od dalšího ověření:
Soudní překlady
Soudní překlady v České republice podléhají zákonné úpravě, která stanovuje přesná pravidla a požadavky pro jejich vyhotovení. Hlavními právními předpisy, které se k této oblasti vztahují jsou: zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, tento zákon upravuje činnost soudních znalců a tlumočníků, kteří musí splňovat kvalifikační předpoklady stanovené zákonem, být jmenováni ministrem spravedlnosti nebo předsedou krajského soudu a skládat slib. Soudní překladatelé musí být jmenováni jako soudní tlumočníci pro daný jazyk. Dále, vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, která stanovuje mimo jiné náležitosti soudního překladu, jako je označení "úředně ověřený překlad", číslo položky z příslušného sazebníku, razítko překladatele a jeho podpis, a instrukce Ministerstva spravedlnosti č.j. 505/2002-OPR-SPZ, která blíže specifikuje požadavky na soudní překlady, jako je použití tzv. průvodního arkuše, strukturu textu překladu, povinnost překládat zcela doslovně atd.